PRINCIPY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ EVROPSKÝCH MĚST /„Smíme v Praze bydlet?“/
hlavní teze /
V pátek 28.4.2017 proběhla v Praze pod záštitou primátorky hl. m. Prahy Adriany Krnáčové, záštitou Velvyslanectví Nizozemského království v Praze a odbornou záštitou Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT v pořadí druhá mezinárodní odborná konference s názvem Principy územního plánování evropských měst. Tématem konference bylo bydlení v metropolích s podtitulem „Smíme v Praze bydlet?“.
Úvodní slovo ke konferenci přednesli Adriana Krnáčová, primátorka hlavního města Prahy a Martin Kloda (architekt,Praha). O své zkušenosti se přijeli podělit zahraniční hosté konference Martin Klamt (Mnichov), Wigbert Bengtsson (Fürstenwalde Spree), Jelena Ricov (Záhřeb), Christoph Braumann (Salzburg), Peter Austin (Oslo), Koos van Zanen (Amsterdam) a Peter Gero (Hamburg). Za českou stranu vystoupili Pavel Kliment (KPMG), Pavel Hnilička (architekt, Praha), Jan Jehlík (FA ČVUT), Jaromír Hainc (IPR), Roman Koucký (IPR) a Michal Leňo (IPR). Konferenci moderoval Josef Smutný, architekt a předseda pořádajícího spolku Člověk a Prostor.
Primátorka Adriana Krnáčová ocenila, že setkání na konferenci je založeno na rovině odborné, nikoli emoční. Praha zvolila proaktivní přístup při přípravě nového územního plánu. Metropolitní plán je nyní na dobré cestě a jeho návrh bude v září odevzdán k projednání.
Bytová výstavba v Praze v současnosti klesá. V tomto trendu se odlišujeme od evropských metropolí, které aktivně bytovou výstavbu podporují. „Město zaniká, když lidé odcházejí“, řekla doslova primátorka.Praha se potřebuje rozvíjet na dosud blokovaných transformačních územích. K tomu potřebujeme mít k dispozici vedle Metropolitního plánu i další nástroje.
Na závěr paní primátorka poděkovala všem, včetně kritiků a opozice, že se podílejí na dialogu o budoucnosti naší metropole.
Martin Kloda představil pořádající spolek Člověk a Prostor a informační platformu Metropolitní Praha. V úvodním příspěvku zmínil stabilizující význam metropolí v „tekutých časech“ globalizovaného světa. Představil demografický přehled vývoje Prahy a Středočeského regionu. Mezi lety 2001 až 2015 narostl počet obyvatel v metropoli o 120 000 obyvatel, ve Středočeském kraji o 220 000. Zároveň je 200 000 obyvatel Středočeského kraje ekonomicky přímo závislých na Praze. Tomu odpovídá index změny počtu obyvatel v Praze a metropolitním regionu: prvních 20 obcí, které nejvíce znásobily počet obyvatel, leží těsně za administrativní hranicí Prahy. Na závěr nastínil problém „low-cost“ veřejného prostoru pražských periferií, spojený s obtížným navazováním na přerušenou tradici stavby obytného města.
Martin Klamt rozvinul svou přednášku z prosincové konference tématem „Bydlení jako záležitost městské demokracie“. Bavorská metropole je úspěšné a rychle rostoucí město s 1,5 milionem obyvatel a očekávaným růstem k 1,7 milionu v roce 2030. Přestože je výstavba bytů hlavní městskou prioritou, cena bydlení prudce roste a stává se nedostupnou pro střední třídu. Město zároveň naráží na prostorové limity. Odpovědí na stanovení hranice rozrůstání je transformace několika posledních vhodných území ve městě na obytné čtvrti a zvyšování hustoty osídlení (densifikace čili zahušťování).
Územní plán je závazný pouze pro správu města a nezakládá žádné nároky pro majitele pozemků. Teprve regulační plán zakládá „právo stavět“. Město zajišťuje koordinaci podmínek pro zástavbu a povoluje stavbu „jedním podpisem“. To mu dává dobrou vyjednávací pozici pro dohodu o sdílení nákladů na financování městských cílů. Martin Klamt uvedl, že 30% výnosů ze zhodnocení stavebních pozemků se vrací městu na financování infrastruktury a sociálního bydlení, 20 až 50% rozvojového území je určeno projektům menších investorů a družstev. Všechny velké projekty tento systém akceptují už od roku 1994. Závěr příspěvku byl optimistický: „Make housing possible !“
Wigbert Bengtsson připravuje plány pro Fürstenwalde Spree, třicetitisícové město vzdálené hodinu jízdy vlakem od centra Berlína. Berlín je z administrativního hlediska „díra uprostřed spolkové země“ Brandenburg, podobně jako je Praha samostatný „kraj“ uprostřed Středočeského kraje. Výzvy přechodu malého města od socialistického plánování k západní praxi byly tématem prosincové prezentace. Nyní se W. Bengtsson zaměřil na regionální plánování a systém spolupráce Braniborska s Berlínem.
Společný plán priorit rozvoje metropolitního regionu podporuje města podél železničních tratí. Tendence bydlení v metropoli a v jejím okolí kolísá mimo jiné v závislosti na vývoji ceny bydlení, v současnosti roste poptávka po bydlení „venku“. Bližší centra jsou spíše zaplněná a Fürstenwalde Spree očekává nové obyvatele. Městská strategie spočívá v rehabilitaci historických budov, rekonstrukci panelových sídlišť (včetně bourání prázdných domů a uvolňování veřejných prostranství) a konverzi transformačních území. Dvakrát do roka probíhají neformální schůzky starostů regionů a přilehlých čtvrtí Berlína, připravující podklady pro společné plánování a rozhodování v přeshraničních oblastech.
Jelena Ricov je vedoucí záhřebské kanceláře pro evropské projekty a programy. Představila výzvy urbánní agendy na celoevropské úrovni. 72% populace EU žije ve městech. Celosvětově obývá města 50% lidí. Přestože 70% evropských politik je určeno regionům, nemají regionální, lokální a městští představitelé místo u konzultačního stolu pro tyto politiky.
Evropa se potýká s nedostupností bydlení. Průměrně 50% mladých lidí žije v domácnosti se svými rodiči. Nástroje ovlivňující bydlení ze strany EU jsou při tom úzce zaměřené na témata úspory energií, ekonomiky a pomoci sociálně slabým skupinám, ale paradoxně žádný z EU programů není zaměřen primárně na řešení či podporu bydlení.
Christoph Braumann perfektně popsal systémy plánování v Salcbursku. Ty probíhají na zemské, regionální a městské úrovni. Salcburk se brání vlastnímu rozrůstání „zeleným pásem“ a podporou regionálních center podél dopravních tras na území země. Plány se obnovují s periodou výhledu na 20 let a na každé úrovni mají několik vrstev. Nejpodrobnější úrovní plánování jsou stavební regulace, zpracovávané zvlášť v podrobnosti celku a detailu. Salcburk podporuje využívání území aktivní politikou nákupu opcí a akvizicemi pozemků, ale také propadnutím práva stavět, pokud jej investor do 10 let nevyužije. V takovém případě „právo stavět“ v daném území bez náhrady zaniká.
Z přednášky Petera Austina bylo zřejmé, že Oslo je pro Prahu v mnohém inspirativní. Je to mladé rozvíjející se město a patří mezi nejmenší evropské metropole. V Oslo žije asi 750 000 lidí, v metropolitním regionu 1,5 milionu. Populace regionu roste o 2% ročně. Zemědělská půda je v Norsku velmi cenný, neobnovitelný zdroj.
Město zažilo před 20 lety konverzi po ukončení hutní výroby. Mýtný systém na městském okruhu prozatím zastavil růst automobilové dopravy i při existujícím velkorysém systému „městských dálnic“ (urban motorways), naplánovaných v roce 1934. Výnosy z mýta pomáhají financovat záměry města. Součástí města jsou velké celky modernistických sídlišť a dřevěných zahradních měst. Centrum se dělí na tradičně bohatší Západ a chudší Východ. Sociální segregace je tradičně nízká, ale tlak na její zvyšování roste.
Koos van Zanen představil strategie Amsterdamu. Vědomostně orientovaná ekonomika je přímo propojená s dostupností bydlení. Město je proto silným hráčem na trhu s nájemními byty. Regulovaný „veřejný nájem“ má okolo 57% bytů a ve vnitřním městě je jeho výše na úrovni 25% tržního nájemného. Prioritou města je stavět byty v centru, uvnitř okruhu. Realizuje se 5000 bytů ročně, z toho 30% s s nízkým „veřejným“ nájmem. Významnou otázkou, i vzhledem k památkové ochraně historického jádra, je zahušťování města. Výšková zástavba a zahušťování není sociální strategie. Je to prostorová strategie města k vytváření hodnotného veřejného prostoru.
Peter Gero charakterizoval Hamburg jako konzervativní a kreativní město. Hned v úvodu vyzdvihnul znalostní základ pražského Metropolitního plánu, jaký podle něj nemá žádné jiné evropské město. V dramaticky se proměňujícím světě jsou úspěšná zejména města s pragmatickým přístupem k rozhodování na komunální úrovni, dodal.
Hamburk je rychle rostoucí město a zároveň silný hráč na trhu s bydlením. Rozvoj města se ovšem nedá řešit pouze územním plánem, ani rezignací na kvalitu vysoce nastaveného standardu městského prostředí ve prospěch rychlosti výstavby. Pragmatický městský přístup v povolovacím procesu dává městu vliv na jednotlivé kroky a dobrou vyjednávací pozici pro jednání s developery. Pro město je rozhodující kvalita veřejných prostranství a spoluúčast developerů na financování infrastruktury. Hamburk má jako všechny metropole pevně stanovené administrativní hranice a na regionální úrovni koordinuje rozvoj se třemi spolkovými zeměmi.
V druhé části přednášky a v následné debatě se Peter Gero věnoval městskému projektu Hafen City. Projektu předcházel čtyřletý průzkum přístupů jiných měst a poučení z jejich chyb. Poté proběhla Internationale Bauausstellung (IBA) a výkupy pozemků městem. Urbanistická koncepce hledala optimální řešení bez ohledu na územní plán, legislativu a stavební předpisy. Teprve pak se hledal způsob, jak urbanistickou koncepci naplnit a realizovat. Proces trval 4 roky a cílil na úpravu předpisů nebo změnu legislativy. Nakonec vedl ke změně zákona na spolkové úrovni a zavedení zvláštních urbánních celků se specifickým způsobem posuzování, umožňujícím zástavbu s hustotou středověkého města. Hafen City má při tom jednoduché hlavní zásady: je zachovaná struktura původních doků, nové stavební celky nesmí přesáhnout plochu 1 ha a základním kompozičním prvkem jsou průhledy a vazby na historické jádro města. Pragmatický přístup k úpravě zákonů podle pečlivě připravené situace umožnil vznik živého města.
V odpoledním bloku navázali čeští řečníci. Pavel Kliment z KPMG přednesl srovnání ekonomických dat Prahy a evropských metropolí. Index ceny bytů v Praze vzrostl mezi lety 2010 až 2016 o 19% a dál dramaticky roste. Až 30% bytů se v současnosti nakupuje jako investice a s rostoucí cenou bytů se dá předpokládat nárůst podílu nájemního bydlení. Ten je u nás zatím nízký, v Praze se pronajímá 32%, v celé republice 22% bytů.
Pavel Hnilička demonstroval administrativní zátěž pořízení stavebního povolení v Praze úctyhodnou sbírkou 48 razítek. Rozbujelý, časově prakticky neomezený a v požadavcích leckdy protichůdný systém „dotčených orgánů státní správy“ spolu s několika úrovněmi rozhodování a s ním spojených možností odvolání a soudních žalob nás posouvá na 130. místo na světě v délce povolování stavby, na poslední místo mezi rozvinutými zeměmi. Délka a nejistota povolovacího procesu se významně podílejí na klesající dostupnosti bydlení v Praze a růstu satelitů za hranicí města. Mimo Prahu je povolovací proces přece jen o něco jednodušší. Město ani stavební úřad nemají (na rozdíl od západní praxe) faktický vliv na vydání jednotlivých závazných stanovisek ke stavbě, tedy ani možnost kontrolovat postup a účinně vyjednávat s developery.
V průběhu konference několikrát zaznělo poděkování paní primátorce za podporu při prosazení nových Pražských stavebních předpisů, důležitého dokumentu, ve kterém Praha určuje obecné podmínky pro výstavbu na svém území.
Jan Jehlík prezentoval obecné úvahy o podobě města: (mimo jiné) obytné město nemá začátek ani konec, je obytné absolutně v celém prostoru. Jedinečnost každého místa je dána celkem a sousedstvím. Proto má být regulace města typologická, odvozená z charakteru lokalit.
Jaromír Hainc promluvil o nových obytných souborech jako lokálních periferiích. Z rešerše 140 obytných souborů, realizovaných mezi lety 1990 a 2010 vyplývá zjevná tendence k vytváření izolovaných clusterů bez ohledu na širší návaznost a prostupnost. To výrazně snižuje možnost vytváření kvalitního městského prostoru v měřítku celého města.
Roman Koucký vysvětlil základní rozdělení lokalit v Metropolitním plánu na zastavitelné a nezastavitelné, podle zátěže využití na obytné, produkční, přírodní a rekreační. Doložil, že pravidla v plánu obsažená umožní rozvoj obytného města v plném rozsahu, tak jak o něm hovořil Jan Jehlík. V úvaze o hybridním městě současnosti představil proměny struktury města, inspirované knihou Jeana Nouvela. Dnešní město po éře Moderny nebude vypadat stejně jako město počátku 20. století, podobně jako Vinohrady nejsou replikou Nového Města, anebo Nové Město nekopíruje strukturu Starého města a Malé Strany.
Michal Leňo na závěr přiblížil odhadované kapacity bydlení a pracovních příležitostí v transformačních a rozvojových plochách Metropolitního plánu. Z vyhodnocení potenciálu lokalit vyplývá jednoznačně důležitost odblokování transformačních území na okrajích širšího centra Prahy.
Závěry diskuze:
– vyřešit otázku délky stavebního povolení
– poučit se z vážných chyb, které se už staly jinde
– soustředit se na metropolitní region
– zaměřit se na sdílení nákladů na rozvoj města
– posílit bydlení v centru města
– propojování sítě veřejných prostranství je hlavní benefit plánování
– Metropolitní plán nezmůže vše, je to jen jedna ze čtyř obvyklých plánovacích vrstev
– je nutné začít prakticky využívat vlastní znalosti a poučení ze zahraničních zkušeností
– nepodléhat panice z Kafkova města a iluzi, že jinde je tráva zelenější
– následovat svůj příběh
– pokračovat v mezinárodním dialogu
Výstavba bytů v Praze se potýká:
– s deficitem výstavby
– s úřední zvůlí v povolovacím procesu
– s výstavbou uzavřených clusterů
– s prodejem jednotlivých bytů, nikoli domů
– s neúčastí města a neexistencí městských projektů
Doporučení:
– plány jsou nástroje k formulování dohody, vyžadují čas, trpělivost, důvěru a zájem
Cesta je cíl a případné omyly mají být tolerovány. Dokonalý plán neexistuje, uzavřeli debatu naši zahraniční hosté.
Záznam z konferencí je dostupný na stránce Metropolitní Praha. http://metropolitnipraha.cz/konference/
Shrnující text o předchozí konferenci Principy územního plánování evropských měst vyšel v časopise Stavba 1/2017.
za spolek Člověk a prostor
M.A. Martin Kloda 7.5.2017