Uprostřed Evropy byl Les. Nebyl tak starý a slavný jako některé jiné lesy, ale byl hezký a v některých časech se těm slavnějším lesům docela podobal. Jednou se ten Les zalíbil Medvědům.
Medvědi přišli z tajgy, pustiny složené z Mechu, Medvěda a Roští. Proto Medvědy zajímal hlavně mech a roští na stavbu brlohů. S Lesem neuměli hospodařit. S mechem a roštím uměli Medvědi hospodařit s pomocí Plánu a proto Plán vnutili i zvířátkům z Lesa. Časem Medvědi v Lese všechno prohospodařili, museli odejít, ale Brlohy a Plán v Lese nechali.
V tom Lese žila dvě mazaná zvířátka, Lišák a Zajíc. Lišák dělal Medvědům Plány a Zajíc učil ve škole malé Lišáčky a Zajíčky, jak se medvědí Plány dělají. Když museli Medvědi odejít, Lišák se durdil že nebude mít pro koho dělat plány. Zajíc ale vymyslel, že zvířátka bez Plánů nedostanou Dotace. Zvířátka mu uvěřila a u Lišáka si objednávala další a další Plány. Zabrlohovaný Les pomalu chřadnul a umíral.
Všechno to hemžení sledovali z výšky Orli. Viděli svůj Les a trápili se, že tak chřadne. Viděli z výšky i jiné lesy a zkoumali, proč ty jiné lesy na rozdíl od jejich Lesa rostou a rozvíjejí se. Vypozorovali, že zvířátka z těch ostatních lesů nepoužívají neohrabaný medvědí Plán, ale peučují o les s pomocí různých chytrých plánů, které se doplňují a podle kterých se spolu umí domluvit. Nakonec šli Orli za zvířátky z Lesa a nabídli jim, že s nimi začnou o Les pečovat podobně jako to dělají zvířátka jinde.
V tom Lese žil v jedné kaluži Žabák. Protože to byl hodně domýšlivý Žabák, měl ze všeho nejraději Žabí barvu. A protože navíc uměl hodně hlasitě kvákat, přemluvil některá další zvířátka, že Žabí barva je ze všeho nejlepší. Nakonec si usmyslil, že Les má taky Žabí barvu a že proto musí o Lese rozhodovat on. Jeho kvákání bylo čím dál nesnesitelnější, až ho zvířátka nakonec přestala úplně poslouchat. Žabák odskákal kvákat jinam a místo něj přišla Želva.
Želva neuměla kvákat jako Žabák a taky byla dost pomalá. Uměla ale cokoli pomalu zválcovat svým neforemným krunýřem. Z Žabákova kvákání si pamatovala, že Orli nemají Žabí barvu a tím pádem nemůžou rozumět Lesu. Rozhodla se proto rozválcovat svým krunýřem všechno co Orli mezitím udělali.
Starý Zajíc měl tři nadějné žáky: Srnku, Křečka a Klíště. Žáci ale nechtěli dělat Plány, ani to moc neuměli. Proto přemýšleli, jestli by nemohli dělat něco jednoduššího:
Srnka byla velice pyšná na své skvrnky. Naučila se pravidla jejich pravidelného rozmístění, pravidla jejich barevnosti a spoustu dalších pravidel. Nakonec připravila Lexikon Pravidelných Plánů Pro Přípravu Pravidelného Lesa (LPPPPPL). Odešla s ním na Lesní úřad řídit Přípravu Pravidelných Plánů Pro Přípravu Pravidelného Lesa (PPPPPPL).
Křeček ze všeho nejraději křečkoval. Proto odešel na Lesní Magistrát za Žabákem a Želvou, aby jim radil. Hlavně tam ale odešel, aby mohl dohlížet na Změny Medvědích Plánů, protože se u toho dalo krásně křečkovat.
Klíště nebyl tak šikovný jako Křeček a raději zůstal přisátý na Lišákovi se Zajícem. Přisál se na školy, na kterých učil Zajíc a tam pil krev studentům a učitelům. Pro Lišáka a jeho kamarády psal různé posudky a hodnocení na práci Orlů, které zásadně nepodepisoval. Možná proto, že byly nevalné úrovně, možná proto, že byl jen zbabělý.
Srnka, Křeček a Klíště radili Žabákovi a Želvě. Někdy přímo, když je při tom nikdo neviděl. Někdy nepřímo, obyčejně přes drobnou havěť, hlavně Zlatohlávky a Masařky z Nátlakové Skupiny Panika Zvířátek Žabí Barvy (NSPZŽB).
Želvě se Nátlaková Skupina Panika Zvířátek Žabí Barvy hodila. Připadala si s ní důležitější a měla ještě větší chuť něco zválcovat. Proto organizovala častá setkání Přátel NSPZŽB, na kterých Srnka občas propagovala své LPPPPPL. Křeček na setkání nechodil, aby ho to nezdržovalo od křečkování a Klíště tam nechodil taky, možná proto, že byl zbabělý. Program většinou zajišťovaly absurdní grotesky komické dvojice Smích a Capart, prokládané refrénem hitovky „Plave mýdlo po Vltavě“ slavné žabí kapely Soap Les. Někdy se též předčítaly nepodepsané posudky a hodnocení od Klíštěte. Zvířátka žabí barvy naslouchala posudkům a hodnocením moc ráda, ikdyž jim vůbec nerozuměla. Časem si z grotesek, písní a posudků vytvořila vlastní Pověsti Zvířátek Žabí Barvy o Práci Orlů, kterým rozuměla o trochu lépe. Les mezitím dál chřadnul, umíral a brlohovatěl podle Starých Medvědích Plánů a Nových Křečkových Změn Starých Medvědích Plánů.
Jak to nakonec s Lesem dopadlo dopadlo nevím. Možná se Želvě podařilo s pomocí Pověstí Zvířátek Žabí Barvy převálcovat práci Orlů – pomlouvání a válcování je vždycky snadnější než tvoření. Starý Les úplně zbrlohovatěl, odumřel a na jeho místě se rozšířila východní tajga.
Je také možné, že zvířátka raději naslouchala Orlům než Želvě a pomalu a postupně se znovu naučila o svůj Les pečovat. Pochopila, že krásný Les nevzniká metodou Přesného Počtu Medvědích Brlohů (PPMB) naplánovaných podle Koeficientu Přesného Počtu Medvědích Brlohů (KPPMB) z Medvědího Plánu. Zjistila, že jejich Les bude vypadat tak, jak o něj budou sama starat a že to za ně žádný Plán neudělá. Přestala používat plány k válcování ostatních a začala je používat jako nástroje dohody a kontinuity při péči o Les. Les přestal chřadnout a odumírat, postupně se zbavil medvědích brlohů a začal se zase podobat jiným slavným starým lesům víc než medvědí tajze.