/Stavba č. 4/2015/ Rozhovor Mariany Pančíkové/
V září byl Radou hlavního města Prahy na popud náměstkyně Petry Kolínské odvolán ředitel Institutu plánování a rozvoje Petr Hlaváček (pozn. red. Rozhovor ve Stavbě 1/2016). Ten kvůli svému jasně deklarovanému profesnímu názoru dlouhodobě odmítal politický tlak, aby vyhodil šéfa Kanceláře metropolitního plánu Romana Kouckého. Za metropolitním plánem a týmem jeho tvůrců Hlaváček navzdory trvalým hrozbám stál, což se nelíbilo postupně několika radním Trojkoalice, která má územní plánování v gesci. Když pracovní skupina zřízená radou města v srpnu doporučila plán dopracovat, radní Kolínská z pozice moci vstoupila do personálního řízení příspěvkové organizace IPR a obětovala Hlaváčka se zřejmým úmyslem zbavit se Kouckého. Obratem celá Kancelář metropolitního plánu (13 z 15) v čele s Kouckým podala výpověď.
Můj vztah k lidem z Kanceláře metropolitního plánu je samozřejmě ovlivněn tím, že jsem během posledních dvou let měla možnost s nimi externě spolupracovat a seznamovat se s metodami a výsledky jejich práce, stejně jako s dynamikou týmu. K jejich „mušketýrskému kroku – jeden za všechny, všichni za jednoho“ (viz Kateřina Bečková, Klub za starou Prahu) se v nejrůznějším smyslu – od čiré animozity přes nepochopení až po sympatie – vyjadřují mnozí. Jaká je ale skutečná motivace a důvody oněch „třinácti statečných“ (jsou ale také označováni za „vyděrače“), kteří se rozhodli opustit svá místa kvůli principu? Asi bych mohla pominout romantizující úhel pohledu. Jako pragmatik ale nemohu ignorovat vlastní přesvědčení, že pokud by řadoví zaměstnanci neodešli s šéfy a tím nerozvířili širokou veřejnou debatu týkající se budoucnosti metropolitního plánu i celé Prahy, vymetení vedení IPR by proběhlo bez většího zájmu. (MP)
Kolem vašeho odchodu z IPR se teď točí řada mýtů a tohle vaše rozhodnutí je vnímáno všelijak – například i jako vydírání. Bylo vám ze strany Petry Kolínské naznačeno už během čekání na posudek pracovní skupiny, že stejně budete muset odejít?
Jaromír Hainc (JH): Přímo nám nijak pohrozeno nebylo.
Michal Leňo (ML): Paní Kolínská na veřejné diskuzi v Knihovně Václava Havla svázala její nebo naše další působení s výsledkem posouzení pracovní skupinou, tedy že půjde buď ona, nebo my.
Ale posudek byl přece celkem příznivý – skupina doporučila plán dopracovat, všechna podezření z protiprávnosti plánu byla vyvrácena a vy na zapracování jejích doporučení pracujete. Proč jste tedy nakonec odešli?
JH: Protože v takových podmínkách jsem si jako architekt už nemohl stát za svou prací. V momentě, kdy byl odvolán Petr Hlaváček a na jeho místo má nastoupit kdokoliv jiný, tak nemám garanci, že moje práce bude moci pokračovat jako doposud. Druhým důvodem odchodu bylo, že Petra Hlaváčka vyhodili kvůli tomu, že metropolitní plán má údajně zpoždění a že vadí, že jeho zpracovávání řídí Roman Koucký. V tom případě odcházím taky a říkám – vy moji práci nechcete a rizika si neste sami, já dělám rozhodnutí, které podle zákona dělat můžu. A k tomu dodávám: činitelé města věděli, že tato situace může nastat, takže jako správní manažeři měli vyhodnotit případná rizika. A když to neudělali, tak kromě politického selhání je to i jejich selhání manažerské.
Marie Smetana (MS): Paní radní Kolínské jsme to říkali, už když se k nám do kanceláře přišla domluvit, že Roman Koucký odejde „na dvouměsíční letní dovolenou“, tedy „na překážky na straně zaměstnavatele“ do doby, než odborná pracovní skupina posoudí metropolitní plán. Měli jsme obavu, že čekání na posudek recenzní skupiny bez Romana Kouckého je záminka jak ho plíživě vyhodit z kola ven. Řekli jsme Petře Kolínské, že pokud by se tak stalo, je pro nás nepřijatelné pokračovat v práci a odejdeme také. Řekla jen, že jsme hodní, že jí to říkáme. Ale asi nevěřila, že to opravdu uděláme.
Natália Dvorská (ND): Myslíme si, že paní náměstkyně počítala s tím, že tu zůstaneme a bude dosazen jiný vedoucí, který nám bude dávat úkoly, co máme nebo nemáme zapracovat. A pokud já s něčím takovým odborně ani eticky nesouhlasím, tak to dělat nebudu. To bych považovala za mnohem větší lidské selhání než teď odejít a čelit pomluvám. Paní Kolínská nám tehdy totiž říkala, že je možné, že o osudu plánu rozhodne i proti doporučení recenzní skupiny.
Měli jste pocit, že náměstkyně Kolínská čeká, že recenzní skupina řekne něco jiného, než nakonec doporučila?
MS: Toho jsme se obávali, ale rozhodně se v tom smyslu takto otevřeně nevyjádřila.
ML: Celou kauzou se už dlouho vine jako červená nit fakt, že IPR je odborná organizace, která přináší městu odborný názor bez ohledu na politickou příslušnost, a všichni se tu snažíme podle toho pracovat. Zjištění, že zřízení pracovní skupiny bylo dle všeho pouze záminkou pro odvolání Romana Kouckého, pro nás bylo signálem o nedůvěře k odbornému názoru. Kde je potom jistota, že se něco podobného nestane příště? Petr Hlaváček má navíc vysoký kredit k tomu, aby vedl organizaci jako IPR, koneckonců ho komise vybrala v otevřeném výběrovém řízení. A nakonec jsme v situaci, kdy „nevyhrál“ nikdo – a jsme z toho všichni nešťastní, dokonce myslím, že i paní Kolínská.
Jiří Deyl (JD): Ještě zpět k tomu, zda paní Kolínská nepředjímala výsledky recenzí skupiny a zda nevystupovala proti jejím závěrům. Po celou dobu jednání skupiny aktivně argumentovala proti metropolitnímu plánu na základě posudků Petra Klápště a Asociace pro urbanismus a ani jednou nechtěla slyšet argumenty IPR. Přestože jsme „jejich“, IPR je organizace města zřizovaná a řízená radou.
A oficiální důvod, proč se začalo mluvit o tom, že metropolitní plán není v pořádku, byl posudek Asociace pro urbanismus?
JH: Ne. Pokud si vezmeme oficiální a formální materiály, tak je to usnesení Rady, na jehož základě byla zřízena odborná pracovní skupina určená k posouzení návrhu metropolitního plánu.
Paní Kolínská také uváděla jako důvod pochybností o metropolitním plánu opakovanou kritiku od některých radnic za nekomunikaci, nezapracování jejich komentářů atd.
ML: Ten plán je ten pomyslný klenák města a její politiky. Městské části, zejména ty okrajové, jsou nespokojené s tím, jak „velká Praha“ funguje. Městské části by si chtěly svůj rozvoj naplánovat samy a v ten moment hledají jakékoliv cesty, jak plán, který pro ně ztělesňuje plán celistvé Prahy, napadnout.
Už z dřívějších veřejných debat jsem pochopila, že skrytým cílem útoků na metropolitní plán je atomizace Prahy…
JD: Ano, ale to je práce těch jednotlivých městských částí, vydobýt si pro sebe maximum.
Ale nikdo z nich nemůže dostat 100 %…
JD: A ať bude plán jakýkoliv, úkolem každého starosty naprosto oprávněně bude lobbovat za svoji část a vždy bude mít s plánem problém.
Městské části ale stále opakují – a je to jeden z důvodů, proč museli odejít Petr Hlaváček a Roman Koucký – že jste jejich připomínky nezapracovali…
ML: Podání podnětu neznamená nutně, že mu bude vyhověno, záleží na tom, jaké jsou mantinely, vše musí být řádně zdůvodněno.
JH: A pozor, zatím je to jen podnět v rámci konzultací, připomínku je možné podat až v procesu projednávání, který ještě nenastal.
JD: Ono by se to dalo říct i tak, že my neděláme 57 územních plánů pro části města, ale jeden plán pro všechny.
Nadřízeným IPR je ale Rada města, ne městské části – nebo je to jinak?
JH: Ono je to složitější. Máme za sebou čtyři roky, pátého ředitele, třetího primátora a čtvrtého radního pro územní plán. Plán zpracováváme podle stavebního zákona, který určuje, že zadání schválí zastupitelstvo a poté plán zpracovává projektant; až v projednání do toho vstupuje určený zastupitel a na konci schvaluje zastupitelstvo. Zákonodárce to takto nastavil. Když se podívám na historii zpracování plánu zpětně, myslím, že zrovna toto je nastaveno spíše dobře. Na naší společnosti a její nevyzrálosti je, že nejsme schopni některé věci formalizovat. Ať to je politický boj, ať se jedná, ale ať to má nějaká jasná a předvídatelná pravidla. Jinak se z toho kruhu nedostaneme ven. Naše odcházení vnímám jako příspěvek i do debaty o kultuře jednání.
Chtěla bych nějak zaznamenat ten proces, kdy vy na jedné straně ten odchod berete jako věc cti a ostrakizace, a na druhé jste stavěni do role nezodpovědných vyděračů…
JH: Tak my jsme nepočítali s tím, že budeme miláčky národa v Praze. Roman Koucký na to upozorňoval a já jsem netušil, jak strašné důsledky pro celé město to bude mít. Michal má pravdu – nikdo nevyhrává, všichni prohráváme a čas běží.
ML: Ve chvíli, kdy jsme podali výpovědi, převládl pocit osobní a profesní cti. Samozřejmě ale každý z nás si uvědomuje závažnost situace, kterou jsme tím vyvolali. Přesto si myslím, že kdybychom zůstali, tak by celá kauza prošla možná bez povšimnutí, ale tým by se postupně rozpadl.
Když se vrátím k formálním důvodům vašeho odchodu. Pořizovatelem územního plánu je odbor územního rozvoje na magistrátě. Ten nemá vlastně od voleb vedoucího, přitom je to váš partner k diskusi. Není tahle neschopnost obsadit důležitý post také překážkou v práci?
ML: Pořizovatel není jediný člověk, ale celý odbor, složený z jednotlivých odborníků, kteří jsou ale velmi úzce zaměřeni, např. na odpadové hospodářství. V řadě případů není do plánu možné zapracovat požadavky každého z nich, abych zároveň vyhověl všem. Zrovna tak, jako by zájmy městských částí měly směřovat k radní pro územní rozvoj a měl by být sledován rozvoj celé Prahy, tak by zájmy těchto specialistů měl koordinovat jejich vedoucí. Pokud není vedoucí dlouhodobě obsazen, zodpovědnost je rozložena mezi jednotlivé úředníky, což situaci velmi komplikuje.
Takže na magistrátě je problematické územní plánování personálně obsadit, jak v osobě radního, tak hlavního úředníka.
JH: Pravda je, že v Praze je postavena ta trojnožka územního plánování na příslušném zastupiteli, tedy radním pro územní rozvoj; na odboru, který to procesuje z pozice státní správy; a na IPR jako projektantovi. A na všech třech špičkových pozicích je buď jen pověření, nebo příliš časté střídání. A pak chybí nejen kontinuita, ale i partner pro samosprávu.
Určitě je dobře váš odchod uvést do co nejširších časových i procesních souvislostí, ale když se vrátím k začátku otázky: odhadli byste z věcného hlediska, když sem přijde jiných patnáct lidí a sedne ke strojům, jak rychle se v tom digitálním plánu zorientují?
ML: My jsme tu do konce listopadu, je docela možné, že se tu s případným dalším týmem mineme, a špatně se to bude předávat.
MS: Můj osobní odhad je, že to zvídavému člověku bude trvat rok. Datový model, který jsme vytvořili, je poměrně složitá soustava, pro jejíž pochopení je třeba mít analytické myšlení a umět program GIS s přesahem do programování.
A dovedete si představit, co se z metropolitního plánu v jiných rukách stane?
MS: Otázka je, jestli nový tým přebere náš datový model a bude na něm dál pracovat a rozvíjet ho, nebo si z vrstev metropolitního plánu jen něco vyzobou a „splácnou“ s něčím analogovým, co budou umět nakreslit v 2D.
Kdy by tedy mohlo začít projednání plánu?
JD: Jenom ty požadavky městských částí, to jsou podle mě čtyři měsíce. My to sice máme archivované a přehledně uložené, ale bez znalosti toho území a procesu… Je to svým způsobem na ně podraz, protože to není tak: vyměníme tým a ten nám to zapracuje.
ML: I pokud nový tým přijme naši metodiku a zvládne to za ten rok, tak s tím může udělat v podstatě cokoliv, je to nepředvídatelné. A předpokládám, že i to bude znovu podrobeno kritice městských částí.
Jestli tomu tedy správně rozumím a odvážím se to říct naplno: městské části se snažily pro sebe urvat co nejvíce ještě v rámci neveřejného jednání, dokud to ještě všichni nevidí?
JH: Samozřejmě! A my jsme se snažili připravit zodpovědný plán, který měl dobré hodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území, a udržet smysluplný celek. Zároveň jsme poměrně otevřeně městským částem říkali, proč jejich požadavky nezapracováváme. A oni byli logicky často naštvaní…
ML: Ještě je potřeba říct, že já jako zaměstnanec IPR nemám mandát s městskou částí dohodnout, „co za to“. V řadě případů je zájem městské části v rozporu se zájmem celé Prahy. S onou dohodou v území je zapotřebí pomoc od politické reprezentace, nejenom sebelepší odborný názor. Jednoduše nestačí říct, ať se zeptáme městských částí.
Jako poslední věc k vašemu odchodu – byli jste často napadáni, za to, že jste všichni moc mladí, bez zkušeností…
JH: Ta údajná nezkušenost týmu byl jen zástupný argument. Zpracovatelem plánu je IPR, který má nějakou hierarchii, jsou tu pravidelné koordinační schůzky, schůzky vedení, probíhá školení zaměstnanců – takové zázemí by žádný soukromý atelier neposkytl. A to je správné, pro tak velké, bohaté a krásné město jako Praha. IPR má 200 zaměstnanců a plán nedělalo „jen“ osmnáct lidí naší kanceláře, konzultovali jsme s lidmi, kteří mají léta praxe a metropolitní plán v sobě zahrnuje mnoho ze zkušeností, vědomostí a znalostí na IPR. A naopak to, že na plánu dělali i lidé čerstvě po škole, umožnilo jeho rychlé nastartování a jistou svěžest.
Pokud to dobře chápu,, tak vás definitivně otrávilo, že vaše práce by teď měla být zredukovaná na to, abyste „poslechli“ a každému do plánu zakreslili, co si přeje…
ML: Pro nás vlastně jediná relevantní koncepčně zpracovaná zpětná vazba bylo stanovisko recenzní skupiny a na to bychom, pokud bychom dostali prostor, konstruktivně reagovali. A paní Kolínská bohužel jejich práci vlastně shodila taky.
JH: To je nejhorší aspekt – nejistota, že ani takovýto sbor odborníků nedojde doslechu.
https://stavbaweb.dumabyt.cz/odchazeni-kancelae-metropolitniho-planu-15552/clanek.html?newsletterid=6003&utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=2016-11-18